Pes, nejlepší přítel člověka
ahoj je tu nová povídka ale není moje je mojí kamaradky protože mně momentálně nic nenapadá :( gomenasai subi-chan
Konoha. Velké město. Sto tisíc obyvatel.
V této oblasti momentálně probíhají první zimní dny. Slunce se rozhodlo stagnovat a neukazovat svůj svit. Krajina ležela pod bílou sněhovou pokrývkou. Teplota pod nulou. Lidé chodící v teplých oblecích, mrznoucí a toužící po velké dávce tepla.
Jeden hnědovlasý chlapec nyní sedí u zmrzlého rybníka a nechává se unášet tokem myšlenek. Nevnímá okolí, a proto neslyší, jak se k němu řítí něco velkého a chlupatého. A najednou to zvíře zaútočí. Skočí na chlapce a ten skončí rozpláclý na zemi. Dané zvíře neváhá a začne jej olizovat.
"Akamaru, no tak, přestaň. Budu celý oslintaný" ozve se hnědovlásek, jehož jméno jste již určitě uhádli. Kiba Inuzuka. Pokoušel se zvednout ze země, ale jeho pes měl jiný názor. Touží, aby jeho páníček zcela nabyl vědomí. Akamaru si dávno všiml, že s Kibou není něco v pořádku. Neustále nad něčím přemýšlí a tváří se smutně. Už dlouho neviděl úsměv na Kibově tváři. Proto se jej snažil jakýmkoli způsobem rozesmát. Přivést k životu.
"Promiň, Akamaru, ale na hraní nemám náladu. Je na čase vyrazit domů." Kiba se konečně vyhrabal na nohy a rozešel se cíleně ke svému bytu.
Akamaru zakňučel. Tohle se mu nelíbilo. Najednou zbystřil. Ucítil vůni konvalinek. Příjemně ovívala vzduch. Neváhal a rozběhl se směrem, odkud ji pocítil.
Kiba sebou leknutím trhnul.
"Héj, Akamaru, vrať se. Akamaru!" křičel mladík, ale pes nereagoval, běžel dál. Kibovi nezbylo nic jiného, než se vydat za svým neposedným psem.
Ulicí kráčel blonďatý mladík. Svým modrým pohledem zkoumal okolí. Lehce si prozpěvoval oblíbenou melodii a tvář mu zdobil úsměv. Jeho tělo se pod občasným náporem chladu otřáslo.
Už abych byl pěkně doma v teple. Udělám si horký rámen a pak mám dost času na přemýšlení o něm. A o kom že přemýšlím? O chlapci, jenž mi ukradl mé srdce. Jenže já jsem tolik zbabělý, že mu nedokážu o svých citech říct. Naruto, Naruto, kdy konečně zahodíš veškeré zábrany? Takhle ho nezískáš...
Náhle uslyší štěkot. Naruto svým zrakem vyhledá příčinu hluku. Oči se mu rozšíří hrůzou. T-To je p-pes. Sakra, musím utéct, jinak mě pokouše... P-Pomoc, sakra, pomozte mi někdo!
Strach byl však silnější a jeho tělo nebylo schopné se ani hnout. Ptáte se, proč se Naruto tolik bojí? V mládí ho pokousal pes. Skončil tenkrát v nemocnici. Zranění byla vážná, ale nakonec vše dobře dopadlo. Z tohoto incidentu si odnesl jizvu, která se táhla z levého ramene až k prsům. Od té doby se bojí jakéhokoli psa.
Cítí, že se panika stupňuje. Akamaru dobíhá k blonďákovi a chce ho povalit, ale zabrání mu v tom křik.
"Běž pryč, ty ohavné zvíře! Táhni! Nech mě na pokoji!" křičel jako smyslu zbavený modroočko.
"Naruto? Co tu takhle ječíš." Oslovený se otočil po hlase.
"K-Kibo... odežeň ode mě to zvíře. P-Prosím."
Kiba zaraženě hleděl na Naruta. Akamaru se vzpamatoval z náhlého šoku a rozhodl se stáhnout. Proto odběhl do parku, jež se nacházel pár metrů od nich.
Blonďáček se sesunul k zemi a přerývavě dýchal. Jeho tělo se otřásalo, vzlyky se draly na povrch.
"Naruto? Jsi v pořádku? Co se ti stalo?" Kiba se začínal strachovat.
"No tak, mluv se mnou." Nic nezabíralo. Povzdechl si.
"Naruto, pojď si alespoň sednout na lavičku."
Modroočko se podíval na Kibu a jemně přikývl na souhlas. Neohrabaně se postavil na vratké nohy a se svým společníkem se doplahočil k lavičce. Opatrně se posadil a pohled zabodával do dáli.
"Už je ti líp? Co se stalo?" ptal se starostlivě Kiba a trpělivě čekal na odpověď.
"D-Dík, je to lepší. Je tu ještě ten hrozný pes?"
"Hrozný pes? Neurážej mého Akamara. Nikdy nikomu nic neprovedl" rozhněval se Kiba.
"Promiň. Nemyslel jsem to zle. J-Já... já mám panický strach ze psů" vysoukal ze sebe chlapec.
"Cože? A proč se jich bojíš?"
Naruto mu uvedl svůj důvod. Očekával, že se mu Kiba bude vysmívat, ale nic takového se nestalo. Hnědovlásek pozorně naslouchal a na důkaz pochopení ho lehce chytl za ramena a přitiskl k sobě.
"Naruto, je mi líto, co se ti přihodilo." Držel jej při sobě a nepouštěl. Snažil se to rozklepané blonďaté stvoření uklidnit. Cítil, jak se jeho křehké tělo postupně uvolňuje. Uplynulo pár minut uvolněného ticha. Kiba pozoroval Akamara, jak se prohání po parku a dovádí. Poté se otočil na svého společníka. Jaké bylo překvapení, když uviděl, jak blonďáček spokojeně spí.
Jak dokázal v téhle zimě usnout? Bedlivě pozoroval jeho uvolněnou tvář. Přejel pohledem až k Narutovo rtům. Načervenalé polštářky vyzývaly Kibu k políbení. Jen malý polibek. Prorazit tu vzdálenost mezi námi. Vždyť spí, nebude o ničem vědět.
Nahnul se k blonďáčkovi a políbil ho. Motýlí polibek probudil v Kibovi tolik emocí, které se snažil uzavřít hluboko ve své mysli.
"Kdyby si tak věděl, Naruto, jak moc tě miluji. Jak moc toužím po tvé blízkosti, ale chovám se jako srab. Nedokážu ti říct, co pro mě znamenáš, protože vždy když se ti odhodlám vyznat, stačí jeden pohled do tvých azurových očí a topím se. Neustále na tebe myslím. Kéž bys mohl..."
"Já tě taky miluji, Kibo." Hnědovlásek překvapeně hleděl na blonďáčka, který ho pozoroval modrým pohledem.
"T-Ty jsi vzhůru? J-Jakto. Vždyť si spal."
"Byl jsem celou dobu vzhůru. Jen jsem zavřel oči, protože jsem se v tvé blízkosti cítil dobře a bezpečně."
Kompliment udělal své. Kibův obličej zdobil nepatrný ruměnec. Naruto momentálně zapomněl na svůj strach a svými rty se přitiskl ke Kibovým.
Druhý chlapec se mohl zbláznit. Zbláznit radostí. Dlouho Naruta miloval a teď se mu plní sen.
Zpočátku se líbali něžně, ale po chvíli jejich polibky sílily na intenzitě. S posledním drtivým nárazem rtů se od sebe na malou vzdálenost oddálili. Zrychleně oddechovali. Kiba poprvé po několika měsících opět hýřil radostí a optimismem. Na tváři vyloudil úsměv.
Znenadání se u mladé dvojice objevil Akamaru. Zvesela kolem nich poskakoval. Poté se rozhodl vyskočit na blonďáčka.
"Sakra, slez ze mě, ty chlupatá obludo" vřískl Naruto a praštil Akamara po čumáku. Ten bolestí zavyl a odběhl za křoví, kde se skrčil a ani nedutal.
"Naruto! Akamaru se s tebou chtěl jen seznámit. Proč si ho praštil?"
"T-To byl reflex."
"Tak příště se ovládej. Budeš si muset na něj zvyknout." S tím se Kiba zvedl z lavičky a odkráčel ke křoví. Pohled na Akamara by rozpustil snad veškeré ledovce na světě. Pohladil jej po srsti.
"Jak si to myslel tím, že si budu muset zvyknout" ozval se po delší chvíli blonďák.
Hnědovlásek se usmál. "Jednoduchá dedukce. Ty miluješ mě a já miluju tebe. To zcela jasně znamená, že odteď jsme ty a já milenci."
Naruto vykulil své modré oči. "M-Milenci?"
"Ano. Jak jinak nás chceš nazvat? Přátelé? Partneři? Možná by se dalo použít slovo PÁR. Ale milenci zní líp, nemyslíš?" Ocitl se u Naruta a políbil ho.
"Miluji tě, Naruto. Budu tě teď muset opustit. Zítra se uvidíme ve škole. Spi sladce, blonďáčku."
"Akamaru, pojď, jdeme domů." Pes vylezl ze své skrýše. Naposledy se podíval na Naruta a poté už kráčel po boku svého pána.
O měsíc později:
Co je nejkrásnější na zimě? Noční obloha posetá zářícími hvězdami. Měsíc, jehož světlo prosakuje do všech zákoutí.
Momentálně osvětluje mladou dvojici. Jejich těla se vzájemně třou o sebe a lesknou se pod náporem vzrušení. Steny se rozprostírají celou místností. Touha zcela ovládá toto dění.
"Naruto, miluji tě." S těmito slovy hnědovlásek naposledy přirazí a vyvrcholí.
"Já tebe taky, Kibo." I Naruto pocítí příval orgasmu a pokropí své bříško bílou tekutinou.
Dnes uzavřeli svůj vztah. Poprvé se spolu milovali. Blaženě leželi v objetí a vychutnávali si dozvuky jejich řádění.
"Naruto, půjdeš se mnou zítra bruslit na led?" Optal se znenadání Kiba.
Naruto se rozzářil jak vánoční stromeček. "Bruslit? Strašně rád."
Kiba si přivinul Naruta do náruče a políbil jej na čelo. Ten spokojeně zavrněl a po chvíli usnul.
Druhý chlapec však nemohl zaspat. Trápila ho jedna věc. Od té doby co chodí s Narutem, vztah mezi ním a Akamarem se ochlazuje. Věnuje čas své lásce, která si ještě stále nedokázala zvyknout na přítomnost Akamara. Naru neustále od sebe chlupáče odhání. Kibu mrzí, že ti dva spolu nevycházejí, i když Akamaru by se rád skamarádil, ale chyba je spíše na straně modroočka.
S ustaranou tváří se pomalu a jistě propadal do říše snů.
Krásné zimní odpoledne. U zamrzlého rybníku sedí dva chlapci. Právě si nazouvají brusle.
"Naruto, nechám Akamara přivázaného u stromu, ano?" Kiba zahlédl v Akamarových očích smutek, ale věděl, že kdyby ho pustil, Naruto by mohl začít vyvádět a to nechtěl.
"Jo, díky" odpověděl vzápětí modroočko a postavil se na nohy. Nastoupil na led a rozjel se. Kiba ho následoval. Hodil ještě jeden smutný úsměv na Akamara a poté už se zabýval jízdou na ledě.
Jejich bruslení doprovázel smích a občasné pády na led. Kiba se rozjel směrem ke břehu, chtěl si totiž na chvíli odpočinout. Dorazil ke svému cíli a posadil se vedle chlupáče. Naruto i nadále bruslil a předváděl různé kousky, které se kdysi dávno naučil.
"Akamaru, promiň. Nejsem rád, že jsi takhle přivázaný, ale dělám to kvůli Narutovi. Nechci mu ublížit. Ale neboj, on to zvládne. Překoná svůj strach a nakonec tě bude mít rád tak jako já. Dej mu čas, prosím." Kdyby někdo Kibu pozoroval, považoval by jej za blázna. Rozmlouvat se psem...
Akamaru nastražil uši a zavrčel. Kiba nechápal, co se děje. Vzápětí se mu dostalo odpovědi. Ozvalo se silné křupnutí a hned nato výkřik blonďáka.
"Naruto!" Kiba se rychlostí blesku vyšvihl na nohy.
"Naruto!" Led pod Narutem nevydržel a tak skončil pod vodou a co hůře pod ledem.
"Naruto, vydrž! Už jdu za tebou!" Křičel Kiba a snažil se k němu co nejrychleji a hlavně nejopatrněji dostat. Ale někdo ho předběhl. Srazil Kibu na led, jak kolem něj prosvištěl. Ptáte se kdo? Akamaru. Povedlo se mu utrhnout vodítko, kterým byl připoután ke stromu. Běžel na pomoc. Na pomoc člověku, který jej odhání. Člověku, díky němuž našel jeho páníček svůj ztracený úsměv. Ani na okamžik neváhal a skočil do vody. Potopil se a hledal Naruta. Kiba vše zhrozeně sledoval a nedokázal se pohnout.
"Naruto! Akamaru!" Konečně rozhýbal tělo a přibližoval se k díře, kde se nachází ti, které nadmíru miluje. Ti, kteří naplnili jeho život. Roztěkaně hleděl do vody a snažil se zaostřit.
Mezitím pod vodou se Naruto propadal čím dál tím hlouběji. Cítil, jak se jeho těla zmocňuje chlad. Je tohle můj konec? Vážně umřu tak mladý? Tohle nemůžu Kibovi udělat. Nemůžu ho tu nechávat samotného. I když... má Akamara. Ano, Akamaru. Omlouvám se, že jsem se k tobě choval jako k obludě. Nejsi obluda. Prosím, opatruj mi ho. Opatruj mi Kibu. Věřím ti, Akamaru...
Sbohem Kibo, miluji tě. S těmito myšlenkami zavřel oči a nechal svůj život na pospas osudu.
Náhle ucítil bolest. Bolest prostupující zápěstím. Vylekaně pohlédl, co se děje. Viděl něco bílého a chlupatého, jak ho drží za zápěstí a táhne ho směrem nahoru.
"Akamaru? Proč mě zachraňuješ? Plav nahoru, zachraň se. Na mě se vykašli." Avšak Akamaru nehleděl na Narutova slova a táhl ho dál. Musí ho zachránit. Ať bude oběť jakákoli, musí to udělat. Udělat pro svého páníčka.
S posledními silami se dostal až k otvoru. Naruto se s vypětím všech sil chytil okraje a pohlédl na Akamara. Chytil jej za obojek a snažil se ho nepustit. Ale tato záchrana byla pro našeho psa hrdinu přespříliš. Kiba zareagoval. Chytil Naruta za ruku a vytáhl jej z té propasti. Chtěl se natáhnout i pro Akamara, ale po něm jakoby se slehla zem. Svým pohledem sjel na blonďáčka, který vykašlával vodu a brečel. Nyní si uvědomil proč. Naru svíral ve své ruce obojek. Akamarův modrý obojek.
"AKAMARU!" Hysterický křik spojený s bolestí.
Akamarovo bezvládné tělo se usadilo na dně rybníku. Srdce udávalo poslední údery. Smrt otvírala svou náruč... Sbohem, Kibo... Sbohem, Naruto... Postarej se o mého páníčka...Nastalo ticho... Smrtelné ticho... Srdce hrdiny přestalo bít... Přestalo bít PRO NĚ... Láska byla silnější než touha po životě...
O několik dnů později:
Naruto seděl doma na posteli. Přemýšlel.
Po tomto incidentu strávil pár dní v nemocnici. Nestalo se mu nic vážného. Byl jen mírně podchlazený a měl další jizvu. Na zápěstí. Od Akamara. Touto jizvou neopovrhoval. Měl ji jako památku na hrdinu. Na psa, jenž mu dal šanci žít. Akamaru.Povzdechl si mladík. Vzpomněl si na Kibu. Akamarova smrt ho zlomila. Naruto ho od té nehody neviděl. Nepřišel za ním ani do nemocnice.
Nenávidí mě. Určitě mě viní z jeho smrti. Já... Nenávidím se... Mám výčitky svědomí... Pociťuji neskonalé znechucení nad sebou samým. Bojím se o tebe, Kibo. Stýská se mi. Musím s tebou aspoň naposled mluvit. Stůj co stůj.
Mladík vyskočil z postele a uháněl ven.
Hnědovlasý chlapec sedí u rybníku. Slzy se prodírají skrz přivřená víčka. Myslí na Akamara. Probírá se vzpomínkami, které za tu dobu strávenou s ním nasbíral. Otevřel oči a pohledem zavadil ke kamenu blízko něj. Nápis "Akamaru" mluvil za vše. Byl to hrob, ač prázdný... Svíčka stála u kamene a knot byl zhaslý. Nedokázal však tu svíčku zapálit. To by připustil, že je mrtvý...Ale Naruto, ten živý je. Měl bych ho jít navštívit, ale já... nedokážu to. Najednou nevím, co mám dělat.
"Kibo?" ozval se váhavý hlas.
"N-Naruto? Co tu děláš?" Kiba nečekal takovou návštěvu.
"Přišel jsem za tebou a taky... za ním." Rukou ukázal na Akamarův hrob. Přistoupil k němu blíže a poklekl. V ruce držel bílou růži, kterou následně položil ke svíčce.
"Děkuji..." Naruto dané slovo vyslovil upřímně a lítostivě.
"Kibo, já-" nestačil ani Naruto dohovořit a Kiba ho láskyplně objal.
"Naruto, neomlouvej se. Za nic nemůžeš. Bylo to jeho rozhodnutí."
Naruto si oddychl. Nečekal od Kiby takovou reakci.
"Kibo, já... něco pro tebe mám." Kibovi se překvapením rozšířily oči, když zahlédl, jak Naru vytahuje zpod bundy malou chlupatou kouli.
"Jmenuje se Miyagi." Podal mu malé černobílé štěně.
"Naruto..." Hnědovlásek neměl slov. Prvního, čeho si všiml, byl obojek na Miyagovo krku. Modrý obojek dříve patřící Akamarovi.
"Děkuji" vyloudil nakonec ze sebe Kiba a políbil blonďáčka na tvář.
"Zapálíš svíčku?"
"Podrž, prosím, Miyagiho." Natáhl se k Narutovi. Poté vytáhl z kapsy sirky. Z krabičky vybral jednu zápalku a škrtl. Knot svíčky začal hořet oranžovo-žlutým plamínkem. Kiba si přitáhl Naruta i s Miyagim do náruče a společně pozorovali plápolající plamen. Naruto se uvrtal do teplé náruče a tiskl k sobě to černobílé stvoření.
Překonal svůj strach. Strach ze psů. A co bylo příčinou? Pomohla mu jizva. Jizva skýtající se na jeho zápěstí.
Tato jizva mu bude připomínat, že pes je nejlepší přítel člověka.
A Akamaru byl tím nejlepším přítelem.
The End...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
